Články pouze od jednoho autora pod unikátním kódem "xwp"
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpVe Velké síni se právě objevil oběd na stolech a žáci se spokojeně pousmáli. Nicol seděla daleko od svých spolužáků a nevšímala si jich. Na stole měla rozložený pergamen, na který dopisovala nějaká jména. Najednou k ní přišel nějaký malý chlapec. "Pořád jsi smutná, Nicol?" zeptal se. "Jo, jsem. Nechápu, jak mě mohl klobouk poslat do Zmijozelu." odpověděla smutně Nicol. "Ty se máš, ty jsi alespoň v Havraspáru, Danieli" řekla a složila popsaný pergamen. "U mě ale budeš stejně nejlepší kamarádka, i když jsi ve Zmijozelu" pousmál se Daniel a přisedl si k ní. "Co jsi to psala?" zeptal se a díval se na Nicol, jak dává pergamen do batohu. "Ten úkol do Obrany" odpověděla s úsměvem."Nejdeš se projít?" navrhl Daniel a Nicol přikývla. Oba vstali a odešli z Velké síně. Šli směrem k atriu, Nicol si brouzdala nějakou písničku a Daniel se díval na obrazy na zdech. "Dobrý den" řekli oba dva na kolemjdoucího Bradavického ředitele Albuse Brumbála. "Dobrý den" odpověděl s úsměvem Brumbál a pokračoval v cestě. Po chvíli došli na školní pozemky a Nicol se zastavila. "Co je?" zeptal se Daniel a zíral na Nicol. "Teď jsem si vzpomněla, že musím ještě zajít za Hagridem mu něco donést" odpověděla a nervózně se usmála. "Dobře, tak pak se sejdeme na večeři" usmál se Daniel. Nicol přikývla a odešla pryč.Zamířila směrem k Zapovězenému lesu. Po cestě se pořád ohlížela zpět a z batohu vytáhla popsaný pergamen. Několikrát se ještě otočila a za chvíli byla na začátku lesa. Rozhlédla se a snažila se najít někde vysokého muže s dlouhými černými vlasy, se kterým se měla sejít. Za pár minut konečně z lesa vyšel a Nicol se na něj podívala. "Zdravím tě, Nicol" řekl chladně a podíval se ji do očí. "Máš pro mě ten pergamen?" "D-dobrý den" řekla Nicol a podala mu popsaný pergamen. Muž si ho vzal a zadíval se na něj. "Je vidět, že jsi mě nezklamala a nikomu nic neřekla. Vidím, že dokážeš dodržet slovo." řekl a stále si prohlížel jména na pergamenu. "Na co jste to vlastně chtěl?" zeptala se a zírala upřeně na muže. "To se dozvíš až později" řekl a najednou se zarazil. "D'Geris... Daniel D'Geris" mumlal si potichu a zíral upřeně na pergamen. "Děkuji ti za ten seznam" řekl po chvíli a stále zíral na jméno na pergamenu. "Řeknete mi své jméno?" zeptala se Nicol a pozorovala, jak muž hledí zaraženě na pergamen. "Ehm. Jistě..." řekl a dal si pergamen do kapsy. "Říkej mi Paule" odpověděl a podal ji ruku. Nicol zaváhala a potom si s ním potřásla rukou...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpNicol stála s nějakým mužem na začátku lesa. Několik desítek metrů za nimi seděl malý Narion na trávě a dělal si věneček z pampelišek. "C-co chcete?" zeptala se Nicol vyděšeným hlasem. Muž držel hůlku v ruce a díval se ji zamyšleně do očí. "Jakmile nastoupíš do Bradavic, tak sepíšeš seznam svých spolužáků a přesně za týden od nástupu se sejdeme u Zapovězeného lesa. Rozumíš?" řekl muž. "P-proč to mám n-n-napsat?" "Mě se nemusíš bát, holčičko. Pokud vše půjde dobře, tak ti nic neudělám" usmál se muž a namířil ji hůlku na krk. "Pokud ale někomu něco řekneš, pak první člověk, kterého uslyšíš křičet bolestí, bude Narion." řekl muž. Jakmile Nicol uslyšela od muže jméno svého bratra tak se rozklepala. "O-odkud znáte jeho jméno?" ptala se a po očích jí začaly téct slzy. "Rodina Themiallů. Matka Viviana, která pracuje na Ministerstvu kouzel. Otec Henry, co tráví svůj čas hlavně v Africe..." říkal s tajemným úsměvem muž a pozoroval Nicol, jak se celá klepe. "Jsi určitě velice chytrá holčička, Nicol. Takže předpokládám, že jsme domluveni? Nebo snad chceš, aby jsi zítra viděla svého malého brášku rozřezaného na malé kousky?" uchechtl se muž. "N-ne! Nic m-mu nedělejte! P-prosím!" brečela Nicol."Za pět dní odjíždíš do Bradavic. Takže za dvanáct dní se sejdeme u Zapovězeného lesa a budeš mít pro mě ten seznam. A pokud si snad myslíš, že tě rodiče ochrání, tak se pleteš." řekl muž. Nicol jen přikývla hlavou a pozorovala vystrašeně muže. "M-můžu už jít?" zeptala se. "Ano. Až zjistím, že ti mohu opravdu věřit, tak ti řeknu mé jméno." řekl muž a poodstoupil od Nicol."Brzy naviděnou" zasmál se, pootočil se na místě a zmizel. Nicol se otočila a šla zpět směrem na místo, kde byl malý Narion a držel v ruce svůj věneček z pampelišek...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpByl rok 1976. V rodinném domě, který stál poblíž lesa byly čtyři osoby. Nějaká žena vařila oběd a ostatní seděli u stolu. "Mami. Můžu jít s bráškou zatím ven?" zeptala se nějaká holčička s temně černými vlasy. "Ale jistě, Nicol" odpověděla s úsměvem Viviana. "Tak pojď, Narionku" řekla Nicol malému chlapci, který si hrál s vidličkou na stole a potom obě děti odešly z kuchyně."Kdo bude ve stáji první, jo?" řekla Nicol a spolu s Narionem se rozeběhla. Oba běželi, ale Nicol schválně nechala doběhnout Nariona jako prvního. "No vidíš, jak jsi šikovnej" usmála se Nicol a pohladila Nariona po jemně černých vlasech. Narion se na ni podíval a vesele se rozesmál. "Ty teď budeš nastupovat do školy, sestřičko?" zeptal se "Ano a moc se těším! Doufám, že mě pošle klobouk do Nebelvíru!" odpověděla s úsměvem Nicol. Narion se usmál a Nicol ho chytila za ruku. "Tak pojď, podíváme se na koníčky, jo?" řekla a Narion kývl. Nicol a Narion koukali na dva koně, kteří zrovna jedli slámu. "Až budeš větší tak se projedeme, bráško" řekla Nicol a pohladila Nariona po vlasech. Narion se otočil k Nicol a plácl ji po rameni "Máš babu!" zařval a rozeběhl se pryč ze stáje. Nicol běžela za ním, když v tom se ale Narion zastavil a zíral dopředu k lesu. "Co je bráško?" zeptala se nechápavě Nicol a došla k němu. "Támhle někdo byl. Támhle." ukázal svým malým prstem Narion a Nicol se dívala ke stromům. V tom najednou vyšel z lesa nějaký vysoký muž. Měl dlouhé černé vlasy a díval se na děti. "Kdo jste?" zeptala se Nicol, držící Nariona za ruku. Muž ale mlčel a díval se Nicol do očí. "Není to nějaký kamarád maminky?" zašeptal Narion a koukal s úsměvem na muže stojícího pár metrů před ním. Muž přejel zrakem na Nariona a došel ke stojícím dětem před ním. Nicol se začaly chvět ruce a Narion stále s úsměvem pozoroval muže. "Vy jste maminčin kamarád?" zeptal se. "To sotva" uchechtl se muž a zrakem opět přejel k Nicol. "Tak kdo jste?" zeptala se Nicol. "Ehm..." zakašlal muž a chladně se pousmál "Jsem Bradavický učitel a přišel jsem se zeptat na pár otázek" řekl muž a chytil Nicol za ruku. "A ty tu zůstaň, chlapečku. Za chvíli jsme zpět" usmál se na Nariona a pomalu zajel rukou do kapsy. "A ty nekřič, nebo tvůj bratříček nebude mezi živými" řekl a vytáhl z kapsy hůlku...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWp"Ustupte!" zavolal právě přicházející Ministr kouzel Kornelius Popletal ještě s nějakým mužem od Ministerstva. "J-Jistě" řekl nějaký zmatený muž, který se celý klepal. "Co se tu stalo?" zeptal se Popletal a všichni na něj vystrašeně zírali. "V domě jsou dvě mrtvá těla. Vypadá to, že se objevil D'Geris" odpověděl vysoký muž, kráčející k Popletalovi. "D'Geris? To není možné..." řekl nervózně Popletal. "Půjdu se tam podívat pane Ministře" navrhl Ministerský pracovník stojící vedle Popletala, který jen souhlasně kývl. "J-já půjdu s vámi a u-u-u-kážu vám ty těla" řekl zmatený muž a otevřel dveře."P-pojďte. Tady to je, vidíte?" ukázal na ležící mrtvé tělo na posteli. "Proboha!" vykřikl Ministerský pracovník a prohlížel si tělo. "J-ještě v kuchyni je jedno tělo" "Jistě, jistě. Prvně prozkoumám tohle" odpověděl Ministerský pracovník a zmatený muž odešel z ložnice. Došel do kuchyně, podíval se na rozřezané části těla, které byly na stole a vytáhl hůlku. Přehodil přes sebe temně černý hábit a na hlavu si nasadil stříbně třpytící masku. Zrovna začal vyslovovat nějakou formuli, když v tom do kuchyně dorazil Ministerský pracovník a vytřeštěně zíral na zahalenou postavu. "Co to?" vykřikl a vytáhl hůlku z hábitu. Zahalená postava se otočila, prudce mávla hůlkou a rozeběhla se pryč z kuchyně. Vyběhla ven, za ní běžel Ministerský pracovník, který na ni metal kledby. Zahalená postava namířila hůlkou na nějaké dítě stojící u okna domu a mávla s ní. Dítě najednou spadlo na zem a nebylo schopné se hýbat. Vysoký muž stál zaraženě u domu a zíral na utíkající zahalenou postavu. Popletal bleskově vytáhl hůlku, zamířil s ní na zahalenou postavu a zařval "Mdloby na tebe!". Zahalená postava se kouzlu vyhnula a za chvíli se zastavila. Pootočila se na místě a v posledních vteřinách, než se přemístila, zařvala "Všichni mudlovští šmejdi zemřou!"...O deset minut pozdějiV nějakém domě uprostřed lesa se bavily dvě postavy. "Gratuluji Danieli, skvělá práce!" řekl nějaký muž sedící v křesle. Daniel se chladně zasmál "Díky Paule, ale mohl jsem to udělat líp" řekl a Paul se rozesmál. "Měl jsi vidět, jak ten Ministerský idiot na mě zíral!" smál se Paul. "Co plánuješ udělat teď?" zeptal se Daniel. "Nechci se nechat prozradit, alespoň ne v tuto chvíli. Ale pokud se mezi těmi dětmi najde nějaký odvážný fracek, tak ho čeká nepěkná podívaná." odpověděl Paul a vytáhl z kapsy kudlu. Daniel se podíval na Paula, který přejel nožem po pravé ruce. Potom přejel nožem kolem hrudníku a schoval nůž do kapsy. "Vždyť mě znáš" zasmál se Paul, vytáhl hůlku, pootočil se na místě a vzápětí zmizel.Objevil se poblíž vlakového nádraží. Z hrudníku mu tekla krev. Vyrazil po ulici doprava směrem k domu, kde byli zavražděni nějací dva mudlové. Po chvíli došel k plotu, který otevřel a schoval se ke stromu. Za několik minut dorazily k plotu nějaké děti, Paul vstal a rozeběhl se za nimi. Děti se dívaly na dům a potom zaostřily zrak na běžícího muže k nim, který dopadl na zem. Paul, krvácející na zemi se na ně podíval a zavolal "P-pomoc!"...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpNarodil se 8. dubna roku 1971.Bydlí ve vesničce kousek od Londýna zvané East Dullwich. Má tmavě hnědou pleť, protože jeho otec je Afričan. Zdědil po něm Afro tvar a černé vlasy, po matce má modré oči.Pochází z kouzelnícké rodiny. Rád se projíždí na koních se svým bratrem Jonatesem. V Africe se od jeho kamaráda Michaela, který chodí do Kruvalu naučil bojové umění a je v něm velice dobrý.
Jeho nejoblíbenější barva je krvavě červená a černá.
Z velké části je po své sestře Nicol. Dokáže být někdy hodný, usměvavý, přátelský i nepřátelský a dokonce i velice cholerický člověk. Nemá rád, když mu někdo nadává a nejvíce nesnáší když ho někdo pomlouvá, nebo když někdo nadává jeho kamarádům či rodině. Je také hodně zvědavý a nedočkavý. Někdy má chvíle, kdy nedokáže ovládnout vztek a je schopný udělat i ty nejhorší věci, kterých potom nelituje.
V Bradavicích chodí do Nebelvíru. Jeho nejoblíbenější předmět je Obrana proti Černé magii, která mu velice dobře jde a má na ni obrovský talent.Podle jeho matky je Narionova hůlka zvláštní. Je dlouhá osm palců a je z dubového dřeva, Narion se narodil právě osmého dubna. Proto si myslí, že jestliže bude jeho hůlka zničena, tak Narion zemře.
Narion nesměřuje ke straně zla ani dobra. Vždy se drží svého názoru, myslí si, že má vždy pravdu a nemá rád, když mu někdo do něčeho mluví, je schopný jít i přez mrtvoly, aby dosáhl toho, čeho chce. Měl už tři varování z Ministerstva kouzel a málem mu hrozilo zabavení a dokonce i přelomení hůlky.V poslední době se začal zajímat to Černou magii a tráví spoustu času s Bagwellovou skupinou...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpJeho pravé jméno je Lincoln Forrent. Původem je z Kanady, přesňěji z Ottawy. Pochází z čistokrevné, kouzelnické rodiny. V Bradavicích chodil do Zmijozelu. Byl to jeden z nejlepších žáků mezi svými spolužáky. Má obrovské nadání na Lektvary, Obranu proti Černé magii a ještě lépe na samotnou Černou magii, o kterou se začal zajímat už v mládí. Ve škole byl hodný, choval se slušně a respektoval učitele. Věděl, že když se bude chovat mile, tak nebude mít žádné problémy. Ve skutečnosti je ale velice zlý, brutální a nebojí se někomu ublížit. Nesnáší lidi, co pochází z mudlovských rodin a samotné mudly. Je také velice inteligentní, hodně vysoký, má chladně zelené oči a momentálně krátší šedočerné vlasy. Nosí stříbrné náušnice. Když je nervózní, tak si přejíždí prstama po své vousaté bradce. Pracoval na Ministerstvu kouzel, kde upravoval paměť mudlům. Po třech letech odešel, změnil si jméno a říká si Paul Bagwell, nikdo to ale o něm neví, kromě jeho bratra. Později se přidal na stranu lorda Voldemorta, na levé paži má vypálené znamení Zla. Patří mezi nejznámější, nejnebezpečnější a také nejhledanější Smrtijedy pod svým původním jménem. Umí dokonale ovládat nitrozpyt, upravit paměť, čarovat a odrážet kouzla pouhým mávnutím hůlky. Dokáže manipulovat s lidmi a dostat z nich to co chce za každou cenu, stručně řečeno, je to bezcitný psychopat, co je schopný úplně všeho. Dokonce si dokáže udělat tu nejhorší bolest, aby ho lidé nepoznali. Po pádu lorda Voldemorta se přestěhoval do chaty v nějakém lese poblíž Leedsu, kde se schází s Nicol, Johnem a pár jeho dalšími lidmi. V této malé skupince má pozici "šéfa". Rozdává všem rozkazy a každý má z něho obrovský respekt. Dokáže čověku způsobit tu nejhorší bolest jakýmkoliv způsobem. Má na svědomí spousty vražd kouzelníků, co pocházejí z mudlovských rodin a podílel se se svým bratrem Johnem na zabíjení jeho spolužáků. Nejraději ale ubližuje lidem tím, že je velmi dlouho mučí. Když ho někdo podvede nebo zradí, tak ho prvně mučí, dokud buď sám bolestí nezemře nebo dokud nezačne žebrat o smrt.Se svým bratrem vynalezl jed, který dokáže, aby dané osobě odumřelo postupně celé tělo, rozežralo se do masa, a aby nebyla ke konci vůbec schopna mluvit. Tento jed zabije osobu do tří měsíců, kdy v poslední fázi už osoba natolik trpí, že nevnímá nic...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpDruhá nejstarší ze sourozenců Nariona. Je zlá, sobecká, velice brutální a cholerická, nemá moc ráda společnost, nesnáší lidi z mudlovských rodin, často se naštve a je schopná všeho, dokonce i zabít své nejbližší. Raduje se z utrpení jiných lidí a ráda je mučí kledbou Cruciatus.Má dlouhé, černé vlasy a chladně modré oči.Nesnášela svého otce Henryho, protože nepoužíval často kouzla a už od mala se s ním hádala, nemá ráda také Nariona, protože má po otci tmavou pleť. Od své rodiny odešla dva roky před tím, než Narion dostal přijímací dopis a nikdo nevěděl kam.Chodila jako jediná z rodiny Themiallů do Zmijozelu. Má velké sklony k násilí, často čarovala o prázdninách, když ještě nebyla dospělá. Má obrovský talent na Obranu proti Černé magii a Lektvary. Často se hádala se svým starším bratrem Jonatesem a omračovala jeho spolužáky. Pokoušela se je dokonce i otrávit, když se dostala v pátém ročníku do Nebelvírské věže. Měla hodně malérů za porušování školního řádu a často měla školní tresty. Když se stala plnoletá, tak přestala chodit do Bradavic a odebrala se za svými Zmijozelskými kamarády. Bydleli v nějaké vesnici za Londýnem. Když zjistila, že s ní bydlel i Jonatesův kamarád, tak na něj použila kledbu Cruciatus z které leží doteď u Svatého Munga. Později se začala setkávat se Smrtijedy a přidala se ke stoupencům Voldemorta. Stala se Smrtijedkou a na ruce má vypálené znamení Zla.Po pádu lorda Voldemorta se přidala k Paulovi Bagwellovi a poslouchá jeho rozkazy. Nemá moc ráda Johna Forrenta, který patří k jejich skupině. Patří mezi nejhledanější a nejnebezpečnější Smrtijedy. Zabila svého otce i matku smrtící kledbou Avada Kedavra. Rodina Themiallů na ni vypsala odměnu tomu, kdo ji najde a přivede živou 800 galeonů...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpPochází z napůl kouzelnické rodiny. Z matčiny strany to jsou mudlové a z otcovy kouzelníci.V Bradavicích chodil do Havraspáru, jediný předmět, který ho bavil byl Dějiny čar a Kouzel. Raději si něco odpracuje, než aby kouzlil, ale občas i použije svoji téměř zaprášenou hůlku schovanou někde v šuplíku.Je vysoké, sportovní a svalnaté postavy, tmavé pleti, velice přísný, ale také spravedlivý a občas milý i zábavný člověk, který si dost často dělá srandu z ostatních lidí, ovšem nemyslí to nijak špatně. Nemá rád namyšlené lidi, co odsuzují ostatní lidi kvůli nějakým blbostem a také, když je na něj někdo drzý, nebo když mu děti tykají.Už od mládí hraje na kytaru, zpívá a rád si zajde zaběhat, je to hodně vášnivý sportovec. Pořád mění účes. Jeho přátelé mu říkají "Ušatá kluk".Je ženatý a má jednoho syna a dceru, kteří se jmenují Jerry Junior a Megan. Bydlí v Londýně několik kilometrů od Děravého kotle, kde momentálně pracuje jako hostinský, pomáhá Tomovi a téměř pořád za něj zaskakuje...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpByla temná noc a všude pršelo. V chatě, která byla uprostřed nějakého lesa se svítilo a ozývaly se z ní hlasy. Byli v ní nějaké tři osoby, které se mezi sebou dohadovali."To snad nemyslíš vážně?!" řvala Nicol přez celou chatu. "Proč by ne? Musíme to udělat dnes!" hádal se Paul. "Souhlasím" kývl nějaký muž. "Danieli, jak s ním sakra můžeš souhlasit?!" zuřila Nicol a chladně oba dva pozorovala. "Není jiná možnost, Nicol!" odpověděl Daniel. "Nicol, prostě to musíme udělat dnes, takže jdeme. Hned!" řekl rázně Paul a všichni vstali.O hodinu později všichni byli v Zapovězeném lese, drželi v ruce hůlku a pořád se kolem sebe rozhlíželi. "To pro něj dojdeme do ložnic?" uchechtla se Nicol. "Pokud bude třeba, tak ano." odpověděl Paul. "Já tu s Paulem tedy zůstanu" odpověděl Daniel a Nicol přikývla. "Pokud se něco pokazí, víš co máš dělat, Nicol." řekl Paul a Nicol znovu přikývla a odešla hlouběji do lesa. Po několika minutách došla k plotu, který chránil vstup do Zapovězeného lesa studentům. Schovala se za strom a koukala před sebe, když najednou uviděla nějakou osobu u dvou hrobů. Později poznala, že ta osoba je Narion a pomalu k němu vyrazila. Narion zrovna dával kytky ke hrobům, když se najednou vynořila zpoza stromů Nicol s namířenou hůlkou na něj. Narion zařval, ale než stačil udělat krok, ležel na zemi, neschopen pohybu.O den později...Narion ležel v nějaké místnosti, byl připoutaný ke zdi. Rozhlížel se po místnosti, když v tom se otevřeli železné dveře a do místnosti vstoupil Paul."Ahoj, Narione" řekl a koukal na něj. Narion se klepal, ale neodpověděl. Paul se k němu zohl a odpoutal ho "Pojď za mnou!" zařval a Narion ho následoval. Za chvíli došli do nějaké velké místnosti, kde u stolu seděli Daniel s Nicol. Narion se podíval na Nicol, která se jen chladně zasmála. "Nazdar, bratříčku" řekla a vražedně ho pozorovala. "Přiveď je!" zařval Paul a Daniel přikývl a odešel ven z místnosti. "Posaď se!" řekl chladně Paul a Narion, celý vyklepaný se posadil naproti Nicol. Po pár minutách vstoupili do místnosti nějaké dvě osoby a za nimi byl Daniel, který na ně mířil hůlkou. Narion je pozoroval a potom vyjekl a začal brečet. Byla to jeho matka Viviana a bratr Jonates."Narione!" zařvala Viviana a rozeběhla se k němu. "Stůj!" zařval hlasitě paul, ale Viviana běžela dál. Nicol se zamračila a vstala ze židle. Viviana obejmula Nariona a rozbrečela se. "Ty moje tupá matko! Crucio!" zařvala Nicol a Viviana se svalila na zem a svíjela se bolestí. Jonates se rozeběhl za ní, ale Paul vytáhl hůlku a zařval "Avada Kedavra!" a Jonates padl bezvládně na zem. Narion koukal na svého ležícího a mrtvého bratra a Viviana řvala bolestí. Po chvilce Nicol mávla hůlkou a Viviana se přestala svíjet.Narion šel za ní, ale Paul zařval "Stůj!". Viviana stále brečela, Daniel ji vražedně pozoroval a Paul přistoupil k Narionovi. "Víš, proč jsi tady?" zeptal se ho. "A-a-ab-abyste n-nás z-z-za-zab..." "Ne, nechceme tě zabít. Jen, pokud nebudeš spolupracovat." odpověděl Paul. "Chceme, aby ses přidal k nám. Naučíme tě plno kouzel, budeš mít obrovskou moc!" "N-nechci!" zařval Narion a Paul pohlédl na Nicol, která jen přikývla. Namířila hůlku na Vivianu a zařvala "Avada Kedavra!". Z její hůlky vyšlehl záblesk zeleného světla a Viviana zůstala ležet mrtvá na zemi. "Takže se zeptám znovu. Přidáš se k nám?!". Narion jen brečel, zíral na dvě mrtvá těla ležící na zemi a potom spadl na zem. "Odpověz!" zařval Paul, ale Narion jen ležel na zemi a brečel. Paul se rozesmál a potom řekl "Dobrá tedy. Tak na to půjdeme jinak. Pokud se k nám nepřidáš, tak další, koho uvidíš zemřít, bude ta tvoje špinavá coura! Amabell!" zařval a Narion se na něj podíval."N-n-ne-ne-nedělejte j-ji n-nic, prosím!" brečel. "Tak řekni, že se k nám přidáváš!" řekl chladně Paul.Narion se koukl na mrtvé tělo své matky a potom řekl "D-dobře. P-přidávám se k vám." a Paul s Danielem se hlasitě rozesmáli...
† 13. 12. 2009 | kód autora:
xWpJohn došel ke dveřím, otevřel je a vyšel z pokoje číslo 12. Po pár minutách došel k recepci, podíval se na starší ženu a zavolal "Nashledanou." "Nashle, pane." a vyšel ze Svatého Munga...Rozhlédl se kolem a zaostřil pohled na dvě osoby, které stály několik metrů před ním."Ahoj, Johne." řekla Nicol a nenápadně vytáhla hůlku ze svého hábitu. "Ahoj, Johne." řekl Paul a John se zarazil. "Copak jsi tu dělal?" zeptal se Paul. "V domě jsem nenašel lahvičku s protijedem, nevíš, kdo ji má?" zasmál se. "Já jsem nic nevzal!" ohradil se John. Paul přikývl a zahleděl se mu do očí. "Ještě krok a zabiju tě!" zařvala Nicol. "Takže... Ty jsi vážně žádnou lahvičku nevzal? Nelži mi do očí, prosím. Víš, že bych přeci velice nerad šel spát rozzuřený." usmál se Paul. "J-já nic nemám!" zařval John. "Mlč! Jdeš s námi," řekla chladně Nicol a Paul vytáhl hůlku se kterou namířil na Johna. "Dobře, dobře." řekl John a všichni tři spolu někam odešli...O dva dny později...Nicol a Paul seděli v křesle. Byli v nějakém neznámém domě. Po zemi byly rozházené pergameny a na stole zapálená svíčka. "Co s ním uděláme?" zeptala se s úsměvem Nicol. "Vím, jak ho nemáš ráda a proto to nechám na tobě." zasmál se Paul a Nicol přikývla.Po chvíli vstali z křesla a zamířili ke schodům, které vedli do nějakého sklepa. Byly v nějaké kamenné chodbě. Všude byla tma a jediné, co trochu dodávalo světlo byly hořící pochodně, které byly na zdech kolem nich. Najednou před sebou uviděli železné dveře a Paul vytáhl klíč. Odemčel dveře a oba vešli dovnitř.Na zemi ležel téměř polomrtvý John, byl připoutaný železnými pouty ke zdi a po celém těle měl škrábance a zaschlou krev. Na pravé ruce mu chybělo dokonce i několik prstů a na hrudi měl bodnou ránu. Nicol se sehnula k Johnovi "Dnes nadešel tvůj čas, Johne. Dnes zemřeš!" zařvala a John jí pohlédl do očí. "Proč jsi mu pomohl? Proč?!" zeptala se rozzuřeně a dala mu facku. "Protože si zaslouží žít, narozdíl od vás." odpověděl John a vyjekl bolestí. Nicol se zamračila "Jsi jen hnusný zrádce, chcípni!" zařvala. John se zasmál a plivl ji do obličeje. "On tě porazí. Nedokážeš ho zabít, protože je to tvůj bratr. On vyhraje." "Mlč!" zařvala znovu a namířila na něj svojí dlouhou hůlkou."Crucio!" řekla chladně a John se začal svíjet na zemi a ječel bolestí. "Ne, prosím! Ne!" řval, ale Nicol s Paulem se jen smáli. Potom Nicol mávla hůlkou a John se přestal svíjet. "Paule, nezabíjej mě, prosím. Jsi přeci můj bratr!" řekl John a Paul se rozesmál. "Ty moc dobře víš, jak trestám ty, co mě zradí a stydím se za to, jakého mám bratra!" ušklíbl se. "Tohle jsi chtěl? Abych tady krvácel a ty ses na mě díval, jak pomalu umírám? To vážně chceš?!" zařval. "Ano, chci, bratříčku." pousmál se Paul."Táhnětě k čertu!" zařval John a odplivl na zem krev. Nicol se zamračila, pozvedla znovu svou hůlku a namířila s ní na Johna "Avad..." "Ne!" zařval Paul a Nicol trhla rukou. "Mám mnohem lepší nápad, jak zemře..." řekl Paul a tajemně se zasmál. "Jdeme." podíval se na Nicol a oba zamířili k železným dveřím. "Brzy se uvidíme, bratříčku." řekl Paul a zabouchl dveře. Potom zamířili ke schodům a po chodbě se rozhléhaly křiky "Ne! Ne! Nedělej to! Prosím! Nechoď pro to! Zabij mě raději teď! Ne!"...
Copyright © 2008-2010
Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
